Temnota

Můj příběh:

Úvod

Kdo si myslí že nemůže vniknout láska mezi odlišnými bytostmi? Proč by někdo odlišný od toho druhého nemohl položit svůj život za to aby mohl být navěky s ním? Co myslíte je to možné? Pokud vás to zajímá,přečtěte si i zbytek mého vyprávění.

Kdysi dávno v jednom velikém a překrásném lese,žila smečka Divokého vodopádu. V té smečce bylo asi 14 vlků a 12 vlčic. Vlčata byla v počtu 26. Všichni byli velice šťastní a měli krásné prostředí. Nikdo se nikdy neodvážil se jen přiblížit k vesnici Goigo,která byla kousek za lesem. Nikdo z vlčat nikdy neviděl živého člověka a taky je to nepřitahovalo. Až na jednoho mladého vlka jménem Werit,který prahnul po tom aby alespoň jednou mohl spatřit živého člověka.  Dospělí mu radili aby na to ani nepomyslel a varovali ho že jestli to poruší bude nejspíš vyhnán ze smečky. Alfa ho také varovala a promlouvala mu do duše ale Weritovi šlo slovo za slovem jedním uchem tam a druhým ven. Bylo to marné. Každou noc spřádal plán jak tajně utéct a kouknout se do vesnice. Jednoho dne se rozhodl svůj plán uskutečnit. Před polednem se vykradl z lesa a plížil se k vesnici. Najednou zpozoroval že nedaleko od něj stojí lidská dívka. Připlazil se blíž a pozoroval jí. Seděla na louce a pletla věneček z květin. Otočila se na Werita. Nejdřív se trochu lekla ale potom se usmála a řekla „Pojď blíž já ti nic neudělám,,. Werit chvíli přemýšlel a potom se k ní pomalu přiblížil. Opatrně k němu natáhla ruku,trochu se stáhl ale očichal si jí. Potom se nechal i pohladit. Když dopletla věneček dala mu ho na hlavu. Běhali po louce a hráli si. Byli tak zabraní do her že si nevšimli že se stmívá. Rozloučili se a Weritovi teprve teď došlo že si navzájem rozumí. Zarazilo ho to. Došel domů a zalezl do nory. Usnul hned jak ulehl. Ráno se probudil brzy ale většina smečky už byla vzhůru. Vylezl ven a vyhledal rodiče. “Kde si byl včera tak dlouho?,, zeptali se na zkoušku jestli jim poví pravdu. “Hrál sem si v lese,, odpověděl Werit. Rodiče si ho trochu podezíravě změřili pohledem ale už se dál nevyptávali. “Můžu si jít hrát?,, zeptá se Werit. “Ano ale do večera ať si zpátky,, řekne láskyplně jeho matka a olízne ho. Usměje se a běží zase na louku. Takhle to jde několik měsíců. Sarah,tak se jmenovala ta holka z vesnice, a Werit zjistili že se do sebe zamilovali. Jen jeden jediný háček v tom byl,člověk s vlkem to nemůže nikdy vyjít. Toho jediného oba litovali. Jednoho dne se ale něco stalo,něco co se nemělo nikdy stát. Jedno ráno byla hrozná bouřka a všichni cítili že to není obyčejná bouřka ale něco víc. Sarah seděla u okna a pozorovala tu spoušť venku. Werit měl v hlavě spoustu myšlenek a otázek na které neznal odpověď.Nejvíc mu ale vrtalo hlavou jak to že si na vzájem se Sarah rozumí když je každý jiný.Je to osud? Nebo snad nějaká prastará magie s minulosti? Je to snad trest za to že tak toužil po tom podívat se na člověka? Měl v tom zmatek. Nevěděl co si o tom myslet. Miloval jí ale zároveň nechtěl zradit smečku. Muselo by se něco stát,něco co by spřátelilo vlky a lidi. To by bylo něco kdyby vlci a lidi byli přátelé a mohli by být spolu.Sarah bloudila po domě jako bez duše a když se jí rodiče ptali co se jí stalo jen se usmála a odpověděla „Nic se nestalo,, a to bylo vše. Rozpoutala se hrozná bouřka,ještě větší než před tím. Jeden blesk zasáhl strom a les začal postupně hořet. Vlci se schopností vody se snažili ho uhasit ale plameny vodu jen spolkly a dál hořely. “To není obyčejný oheň,, vykřikne najednou alfa. “Co?,, všichni se na ní podívají a se zvědavým pohledem k ní přijdou blíž. “To je oheň pekel,, špitne alfa „Je to stará kletba naší smečky ale protože se dlouho nic neobjevovalo myslela jsem že už se nic nestane,, řekne a smutně koukne na svou smečku. Podívají se na ní.,“Je mi to moc líto,, dopoví smutně. „Nechte mě tu a sami se zachraňte,, podívá se na ostatní. “Mi tě tu samotnou nenecháme. Smečka přeci drží spolu,, vykřikne statečně a odhodlaně jeden z dospělých vlků. Alfa se usměje,sedne si a zavyje. Ostatní se k ní přidají kromě Werita. Najednou mu v mysli bleskne myšlenka /Vždyť staré příběhy jsou pravdivé. A jestli je pravdivý i příběh o těchto plamenech,pak....../ řekne si v mysli a běží do vesnice. Sarah ho uvidí a vyběhne ven. “Werite co se děje?,, vykřikne a pohladí ho láskyplně po hřbetě. “Musíš jít se mnou,, řekne ve spěchu Werit a běží napřed do lesa. Běží dobrých deset minut a Werit mezitím Sarah vše vysvětli. Dívka měla jen jedinou myšlenku,udělá vše proto aby zachránila Werita a jeho smečku.Dorazili k velkému starému stromu který nelze pojmenovat. Werit do něj několikrát zabuší tlapou. Sarah vidí ty spálené větve a její odhodlanost ještě zesílila. Ze stromu vykoukne Nymfa. Má zelené oči,zlaté vlasy a místo oblečení stromové listí. “Co chceš?,, řekne a její hlas je jako když šumí listí. “Potřebuji pomoct Moudrá Nymfo. Jak vidíš les je skoro úplně spálený a já vím že ty jediná to dokážeš zastavit. Proto tě prosím zastav to,, řekne Werit prosebně. Nymfa si je změří pohledem „A víš jaká je cena toho že to zastavím??,, zeptá se škodolibě. “Ne to nevím vzácná Nymfo,, odpoví Werit trochu zděšeně. „Chci něčí život.Ale pokud to bude čistá duše,mohu být schovívavá  a duši dát do těla nějakého zvířete,, řekne Nymfa zamyšleně a koukne na Werita a Sarah. Werit se ztděšeně koukne na Nymfu ale to už Sarah zasáhne „Já dám svůj život za to aby tenhle les mohl nadále být útočištěm Weritovi smečky,, řekne odhodlaně a usměje se na Werita. Ten se zhrozí a snaží se jí to rozmluvit al Sarah už je pevně rozhodnutá. „Dobře.Ty máš čistou duši.A protože se mi zamlouváš dám ti na výběr,, řekne Nymfa už přívětivěji. Sarah se usměje a čeká na Nymfina slova. „Můžeš se buď stát tvým nejoblíbenějším zvířetem což jestli dobře vím je jestřáb.Nebo se můžeš stát vlčicí,, dopoví Nymfa a usměje se. Sarah se nerozmýšlí a chce odpovědět ale Nymfa ji nenechá nic říct a ještě dodá “Kdyby ses rozhodla nestát tvým oblíbeným zvířetem mohu ti ještě nabídnout že bych v to proměnila ještě tvou rodinu,,. „Já si volím vlčici a ráda přijmu i nabídku proměny své rodiny,, usměje se Sarah. Werit úplně oněměl dobrotou té Nymfy a byl jí velice vděčný. Nymfa podala dívce dýku s obrázkem oka. “Tím si musíš probodnout srdce aby se to stalo,, řekne Nymfa přesvědčivě. Sarah vezme dýku a podívá se na Werita který na ni zděšeně kouká. Pevně chytne dýku a zvedne ji do vzduchu. V tu chvíli tam přiběhne Weritova smečka,Sarah si bodne dýku do srdce. Werit k ní přiběhne „Ne,, vykřikne když dívka padne na kolena a zemře. Alfa a celá smečka kouká jako uhranutá jen Nymfa se usmívá. Najednou vše přestane hořet a znovu vše zezelená a vyroste. Z ničeho nic se vedle Werita objeví krásná vlčice bílá jako sníh s modrýma pronikavýma očima a úsměvem co pohladí na duši. Vedle ní se zjeví tři vlci,hnědý,černý a šedý, její rodina. Usměje se a  obejme ho. Alfa k nim přijde a přísným pohledem na ně kouká „Werite porušil si zákaz naší smečky.Ale za to že si mladý a tvrdohlaví tě bohužel nikdo trestat nemůže.,, řekne a usměje se. „A vy,, obrátí se na nové vlky „Vy vítejte v naší smečce,,. Nový vlci se usmějí a poděkují. „Děkujeme Nymfo,, řekne Werit se Sarah a přidají se i ostatní. Nymfa se usměje a zamává jim. Najednou se vše kolem nic zatočí a oni jsou zase u svého vodopádu. Po pár letech se narodili Sarah a Weritovi malá vlčátka která mají dodnes touhu spřátelit se s lidmi.

To je konec mého příběhu doufám že se vám líbil.Jestli ano tak napište a možná napíšu další ;).

Úvod

Dnes už ani nevím jak se to vlastně stalo,ale většinu z toho co si pamatuji vám velice ráda sdělím.Můj původ je jako každý jiný,jen něco málo co se nedá ani popsat se změnilo.Něco co se nikdy nemělo stát.To co změnilo celý můj život.

Jednou,už je to asi pět let,jsem byla na táboře který se jmenoval „Dýchejme pro vlky,,.Velice se i tam líbilo neboť vlci jsou moje nejoblíbenější zvířata.Celé dny jsme dělali mapy kudy se vlci nejvíce pohybují,chodili jsme do lesa a hledali nějaké známky toho že tu tyto krásná zvířata žijí.Po dlouhém šesti denním hledání jsem našla vlčí stopy.Všichni se potichu seběhli a zkoumali jak je stopa stará.Instruktoři tvrdili že to musí být velice mohutný a velký exemplář když má tak velkou stopu.Toho dne se mě zmocnil pocit že nás někdo sleduje.Později jsem si uvědomila že mám ten pocit jen já a že to asi pronásleduje jen mě.Ptala sem se kamarádek i kamarádů zda také něco podobného necítí.Ukázalo se že ne.Prý jsem určitě jen přepracovaná z toho věčného hledání a namáhání a tak ať si jdu lehnout dřív a spát,že ráno mě prý nebudou budit abych s mohla v klidu vyspat.Odmítla jsem protože jsem nechtěla být sama někde kde mě to děsí a běhá mi mráz po zádech.Tak tam šla se mnou kamarádka.Byly jsme obě hrozně unavené a tak hned jak jsme zalezly do postelí jsme usnuly.Měla jsme pořád hrozné sny a každou chvíli jsem se budila.Asi o půlnoci jsem zaslechla divné dusavé zvuky za naší chatkou.Pořád tam něco vrčelo,chrčelo a dusavými kroky blížilo a zase vzdalovalo od chatky.Měla jsem hrozný strach a schovávala se pod dekou.Najednou,z ničeho nic jsem se přestala bát,ale naopak mi to něco co bylo za chalupou začalo připadat sympatické,tiché a bezpečné.Začalo to na mě telepaticky mluvit a přesvědčovat že se mi nic nestane,že je jeden z nás a já jsem jedna z nich.Zalil mě blažený pocit klidu a bezpečí který jsem ještě nikdy nezažila.Vylezla jsem z postele,oblékla se a šla pomalu ke dveřím.Otevřela jsem a osvítil mě měsíc který byl skoro v úplňku.Obejdu chatku a jdu do zadu kde byl také vstup do lesa.Ten někdo nebo něco mě přiměl zavřít oči.Došla jsem až dozadu,a natáhnu před sebe ruce.Dotknu se něčeho jemného a chlupatého,napřed se leknu ale mám pořád zavřené oči.Slyším něčí hlas v hlavě jak říká „Neboj se a jen nasedni na to čeho jsi se dotkla,,.Usměji se a sednu si.Je to hodně vysoké,jemné,teplé a chlupaté.Cítím se krásně.Slyším jak šumí stromy,zurčí potok a zpívají ptáci,také ale se odněkud ozývá tiché vrčení nebo štěknutí.“Můžu už otevřít oči??,, zeptám se potichu do tmy.V mé hlavě se ozve „Ne,ještě ne.Není ten správný čas,, a dál cítím jak se pode mnou hýbe živí tvor,jak dýchá,jak mu tluče srdce,jeho kroky a vše kolem.Mám pocit že jsem našla svého dvojníka,někoho kdo je mi ze všech nejbližší.Asi po dvaceti minutách zastavíme a já slezu.“Můžeš otevřít oči,, promluví na mě už ne v mé hlavě ale doopravdy.Otevřu oči a uvidím nádherný les do kterého skrz větve svítí měsíc který bude zítra v úplňku.Otočím se a za sebou uvidím velkého,přímo obřího černého vlka který se na mě kouká velkýma zelenýma očima ve kterých jsou malé oranžové plamínky.Usměji se a pohladím ho po krku.“Tady je náš domov,, odpoví na mou nevyslovenou otázku a podívá se kamsi do křoví.Také se tam podívám.Najednou odtamtud začnou vylézat další vlci.“Aha takže VÁŠ domov je opravdu váš a je vás hodně,,.“Ano to je,, odpoví a lehne si.“Proč si mě sem vlastně zavedl???,, zeptám se a pozoruji ho.“Vím že jsi dívka která má ráda vlky a udělala by pro ně cokoliv.Taky vím že se ti dá věřit a máš více smyslů než kdokoli jiný.Dokázala jsi vycítit mou přítomnost a to dokáže jen málo kdo ,, odvětí a zadívá se mi do očí.“Opravdu?!,, zeptám se překvapeně.“Ano opravdu,, odpoví.“Jmenuji se Zelený Plamen a jsem Alfa samec této smečky,, představí se vlk a podívá se na nebe.“Já jsem Katty obyčejná holka s tábora ,,Dýcháme pro vlky“,, usměji se a taky se podívám na nebe.“Ty nejsi jen tak nějaká jsi neobyčejná vlčí dívka,, řekne,vstane a podívá se na mě pohledem který dokonale říkal ať si nasednu.“Myslíš??,, zeptám se a sednu si na něj.“Ne já si to nemyslím já to vím.Ale musíš mi slíbit že o tom se dnes stalo nikomu neřekneš ani slovo.Slibuješ???,,.“Ano slibuji.,, řeknu a Zelený Plamen se rozběhne do tábora.Když tam dorazí,rozloučíme se a já si zalezu v chatce do postele a usnu.Druhý den ráno jsem se probudila před budíčkem a tak jsem toho využila a šla ven za chatku.Podívám se tam na zem a uvidím velké vlčí stopy./Takže se mi to nezdálo/ bleskne mi hlavou a usměji se.Rychle stopy zamaskuji a běžím zpět do chatky se připravit na zbytek dne.Asi pět minut po tom přijde instruktorka “Ahojda stopaři dnes máme poslední den našeho tábora tak pěkně z vesela.,, Usměje se a jde ven.Jdeme za ní a do lesa s ostatními hledat.Jsem zticha,celý den jsem nepromluvila ani slovo.Moji kamarádi a kamarádky o mě mají starost a pořád se mě ptají jestli mi něco není.Jen zakroutím hlavou že ne.Večer po jídle se instruktoři shodli že si zasloužíme trochu zábavy a tak uspořádali diskotéku.Byla to zábava a když jsme šli spát tak jsem ještě chvíli seděla na zábradlí a pozorovala úplněk.Kamarádka na mě později zavolala ať jdu spát že zítra taky stáváme.Kývnu a jdu.V posteli jsem pak ještě dlouho do noci sledovala úplněk.Cítila jsem se divně.Zírala jsem na měsíc a vzpomínala jsem na včerejší noc se Zeleným Plamenem.Najednou jsem cítila jeho přítomnost.Začali mi vyrůstat tesáky a prodlužovat se kosti.Ucítila jsem jak mi roste ocas a chtělo se mi výt.Vyběhla jsem ven a do lesa.Zavyla jsem a proměnila se ve vlka.Zírám na své tlapy,ocas i celé tělo.Usměji se a před sebou uvidím Zeleného Plamena.“Vítej mezi námi.Tímto dnem tě křtíme na pravé jméno Tajemná Budoucnost,, “Díky,, řeknu a rozběhnu se sním do lesa k jeho smečce.Potom na klidném místě na území jeho smečky mi vše ujasní.Dokonce mi prozradil i to že on byl také na tomto táboře jako člověk ale pak se stal vlkem jako já a zůstal tak jelikož jeho snem bylo patřit mezi vlky.Rozhodla jsem se také zůstat.A tak jsem se stala vlkem jehož nikdy nikdo neuvidí pokaď se nerozhodne stát vlkem jako Zelený Plamen a já Tajemná Budoucnost.

Úvod
Dnes už ani nevím jak se to vlastně stalo,ale většinu z toho co si pamatuji vám velice ráda sdělím.Můj původ je jako každý jiný,jen něco málo co se nedá ani popsat se změnilo.Něco co se nikdy nemělo stát.To co změnilo celý můj život.

Jednou,už je to asi pět let,jsem byla na táboře který se jmenoval „Dýchejme pro vlky,,.Velice se i tam líbilo neboť vlci jsou moje nejoblíbenější zvířata.Celé dny jsme dělali mapy kudy se vlci nejvíce pohybují,chodili jsme do lesa a hledali nějaké známky toho že tu tyto krásná zvířata žijí.Po dlouhém šesti denním hledání jsem našla vlčí stopy.Všichni se potichu seběhli a zkoumali jak je stopa stará.Instruktoři tvrdili že to musí být velice mohutný a velký exemplář když má tak velkou stopu.Toho dne se mě zmocnil pocit že nás někdo sleduje.Později jsem si uvědomila že mám ten pocit jen já a že to asi pronásleduje jen mě.Ptala sem se kamarádek i kamarádů zda také něco podobného necítí.Ukázalo se že ne.Prý jsem určitě jen přepracovaná z toho věčného hledání a namáhání a tak ať si jdu lehnout dřív a spát,že ráno mě prý nebudou budit abych s mohla v klidu vyspat.Odmítla jsem protože jsem nechtěla být sama někde kde mě to děsí a běhá mi mráz po zádech.Tak tam šla se mnou kamarádka.Byly jsme obě hrozně unavené a tak hned jak jsme zalezly do postelí jsme usnuly.Měla jsme pořád hrozné sny a každou chvíli jsem se budila.Asi o půlnoci jsem zaslechla divné dusavé zvuky za naší chatkou.Pořád tam něco vrčelo,chrčelo a dusavými kroky blížilo a zase vzdalovalo od chatky.Měla jsem hrozný strach a schovávala se pod dekou.Najednou,z ničeho nic jsem se přestala bát,ale naopak mi to něco co bylo za chalupou začalo připadat sympatické,tiché a bezpečné.Začalo to na mě telepaticky mluvit a přesvědčovat že se mi nic nestane,že je jeden z nás a já jsem jedna z nich.Zalil mě blažený pocit klidu a bezpečí který jsem ještě nikdy nezažila.Vylezla jsem z postele,oblékla se a šla pomalu ke dveřím.Otevřela jsem a osvítil mě měsíc který byl skoro v úplňku.Obejdu chatku a jdu do zadu kde byl také vstup do lesa.Ten někdo nebo něco mě přiměl zavřít oči.Došla jsem až dozadu,a natáhnu před sebe ruce.Dotknu se něčeho jemného a chlupatého,napřed se leknu ale mám pořád zavřené oči.Slyším něčí hlas v hlavě jak říká „Neboj se a jen nasedni na to čeho jsi se dotkla,,.Usměji se a sednu si.Je to hodně vysoké,jemné,teplé a chlupaté.Cítím se krásně.Slyším jak šumí stromy,zurčí potok a zpívají ptáci,také ale se odněkud ozývá tiché vrčení nebo štěknutí.“Můžu už otevřít oči??,, zeptám se potichu do tmy.V mé hlavě se ozve „Ne,ještě ne.Není ten správný čas,, a dál cítím jak se pode mnou hýbe živí tvor,jak dýchá,jak mu tluče srdce,jeho kroky a vše kolem.Mám pocit že jsem našla svého dvojníka,někoho kdo je mi ze všech nejbližší.Asi po dvaceti minutách zastavíme a já slezu.“Můžeš otevřít oči,, promluví na mě už ne v mé hlavě ale doopravdy.Otevřu oči a uvidím nádherný les do kterého skrz větve svítí měsíc který bude zítra v úplňku.Otočím se a za sebou uvidím velkého,přímo obřího černého vlka který se na mě kouká velkýma zelenýma očima ve kterých jsou malé oranžové plamínky.Usměji se a pohladím ho po krku.“Tady je náš domov,, odpoví na mou nevyslovenou otázku a podívá se kamsi do křoví.Také se tam podívám.Najednou odtamtud začnou vylézat další vlci.“Aha takže VÁŠ domov je opravdu váš a je vás hodně,,.“Ano to je,, odpoví a lehne si.“Proč si mě sem vlastně zavedl???,, zeptám se a pozoruji ho.“Vím že jsi dívka která má ráda vlky a udělala by pro ně cokoliv.Taky vím že se ti dá věřit a máš více smyslů než kdokoli jiný.Dokázala jsi vycítit mou přítomnost a to dokáže jen málo kdo ,, odvětí a zadívá se mi do očí.“Opravdu?!,, zeptám se překvapeně.“Ano opravdu,, odpoví.“Jmenuji se Zelený Plamen a jsem Alfa samec této smečky,, představí se vlk a podívá se na nebe.“Já jsem Katty obyčejná holka s tábora ,,Dýcháme pro vlky“,, usměji se a taky se podívám na nebe.“Ty nejsi jen tak nějaká jsi neobyčejná vlčí dívka,, řekne,vstane a podívá se na mě pohledem který dokonale říkal ať si nasednu.“Myslíš??,, zeptám se a sednu si na něj.“Ne já si to nemyslím já to vím.Ale musíš mi slíbit že o tom se dnes stalo nikomu neřekneš ani slovo.Slibuješ???,,.“Ano slibuji.,, řeknu a Zelený Plamen se rozběhne do tábora.Když tam dorazí,rozloučíme se a já si zalezu v chatce do postele a usnu.Druhý den ráno jsem se probudila před budíčkem a tak jsem toho využila a šla ven za chatku.Podívám se tam na zem a uvidím velké vlčí stopy./Takže se mi to nezdálo/ bleskne mi hlavou a usměji se.Rychle stopy zamaskuji a běžím zpět do chatky se připravit na zbytek dne.Asi pět minut po tom přijde instruktorka “Ahojda stopaři dnes máme poslední den našeho tábora tak pěkně z vesela.,, Usměje se a jde ven.Jdeme za ní a do lesa s ostatními hledat.Jsem zticha,celý den jsem nepromluvila ani slovo.Moji kamarádi a kamarádky o mě mají starost a pořád se mě ptají jestli mi něco není.Jen zakroutím hlavou že ne.Večer po jídle se instruktoři shodli že si zasloužíme trochu zábavy a tak uspořádali diskotéku.Byla to zábava a když jsme šli spát tak jsem ještě chvíli seděla na zábradlí a pozorovala úplněk.Kamarádka na mě později zavolala ať jdu spát že zítra taky stáváme.Kývnu a jdu.V posteli jsem pak ještě dlouho do noci sledovala úplněk.Cítila jsem se divně.Zírala jsem na měsíc a vzpomínala jsem na včerejší noc se Zeleným Plamenem.Najednou jsem cítila jeho přítomnost.Začali mi vyrůstat tesáky a prodlužovat se kosti.Ucítila jsem jak mi roste ocas a chtělo se mi výt.Vyběhla jsem ven a do lesa.Zavyla jsem a proměnila se ve vlka.Zírám na své tlapy,ocas i celé tělo.Usměji se a před sebou uvidím Zeleného Plamena.“Vítej mezi námi.Tímto dnem tě křtíme na pravé jméno Tajemná Budoucnost,, “Díky,, řeknu a rozběhnu se sním do lesa k jeho smečce.Potom na klidném místě na území jeho smečky mi vše ujasní.Dokonce mi prozradil i to že on byl také na tomto táboře jako člověk ale pak se stal vlkem jako já a zůstal tak jelikož jeho snem bylo patřit mezi vlky.Rozhodla jsem se také zůstat.A tak jsem se stala vlkem jehož nikdy nikdo neuvidí pokaď se nerozhodne stát vlkem jako Zelený Plamen a já Tajemná Budoucnost.

Tak tohle byl můj příběh který jsem si vymyslela a který bych ráda prožila.Jestli se vám tento příběh zalíbil a také by jste chtěli se o něco podobného podělit tak máte možnost.Já si to ráda přečtu.